CP5-HORNI-7UPo dlouhém hledání bytu a nekonečném papírování okolo jsme se dočkali. Stěhování. I když jsem z něj měla hrůzu a co chvíli otravovala s otázkou, jestli by přece jen nebylo lepší vyhořet, proběhlo celkem bezbolestně. Nakonec nebylo tolik věcí, protože jsme se rozhodli „začít od začátku“ a vše si vybavit nově.

Obří skříň po prarodičích, rozvrzanou postel, kterou jsme kupovali ještě ve studentských slevách, a neforemný peřiňák jsme sice měli rádi, ale chtěli jsme si konečně zařídit vše pořádně a po našem. Tak přišla sobota „S“ a prosluněný, velký a čerstvě zrekonstruovaný byt čekal na to, jak ho zabydlíme. Jestli si myslíte, že to bylo jednoduché, tak se pletete. Hodně rychle jsme samozřejmě přišli na to, že zařídit interiér není ani trochu jednoduché.

Pokud pominu, že já jsem trvala na tom, aby bylo vše barevně sladěné, zatímco muž byl ochoten fungovat i na chaotické hromadě napůl vybalených krabic, tak nám jednoduše chyběly nápady. Po několika bezradných cestách do prodejen nábytku, kde jsme stále dokola okukovali navržené interiéry, a nekonečných diskuzích u piva, kde už v posledním stádiu padaly návrhy jako, co takhle si postavit vanu vedle postele, jsme to vzdali a obrátili jsme se na návrháře interiérového designu – a dobře jsme udělali.

Nakonec jsme spíš nevěděli, který z návrhů si vybrat, s tím výsledným jsme ale spokojení. Ve všech pokojích je spousta místa, zároveň jsme využili všechny prostory bytu. Pokud by mi na začátku někdo řekl, že jde ty prázdné místnosti proměnit v tak zajímavý interiér, nejspíš mu neuvěřím.