Můžeme dosáhnout pasivního standardu při rekonstrukci?

Když se podíváme do evropských statistik, zjistíme, že přes šedesát procent staveb je starších třiceti roků. A tak je nasnadě, že jejich rekonstrukcí a modernizací majitelé získávají a platí, že co se ukázalo nosné u novostavby, je dobré také pro rekonstrukce.

Něco již se ovlivnit nedá, například otočení vzhledem ke světovým stranám, také se vyskytne řada problémů při efektivnosti zateplení. A taky je dobré vědět, že dle praxe lze budovu rekonstruovat na úroveň pasivu za menších nákladů, než jaké bychom potřebovali k demolici a následné výstavbě nového domu.

Když jsou rekonstruované byty, tak se často zanedbává větrání. A to proto, že si žádá větší stavební úpravy. Pokud tento prvek opomineme, pak vznikají plísně a vlhne konstrukce.

Pokud je na řadě historická budova, která má na fasádě štuky, pak je často znemožněno dělat vnější izolaci. Můžeme ale zateplit budovu i zevnitř, ale to nese s sebou řadu nevýhod a taky technických problémů. Taková účinnost je malá, protože maximální tloušťka je 8 cm, ale vždy je to lepší, než nezateplovat vůbec.

Pojmy a dojmy:

Poměr mezi energetickými výstupy a vstupy objektu se jmenují energetická bilance.

Měrná potřeba tepla na vytápění je základním ukazatelem pro hodnocení pasivního domku (je to spotřeba tepla za rok a přepočítává se na metr čtvereční podlahové plochy).

Teplo, jenž z vytopeného prostoru uteče přes obvodové konstrukce či větráním tvoří tepelnou ztrátu – což je teplo, jenž musí být dodáno dovnitř, aby bylo v domě teplo i v zimním období.

Teplo, které se dostává dovnitř jinak než topením, tedy sluneční světlo, teplo z elektrických zdrojů, jsou tepelné zisky.

Součinitel prostupu tepla – U – říká, jaké množství tepla se dostane konstrukcí o ploše 1 m čtvereční při rozdílu vnitřních a venkovních teplot 1 stupeň celsia.