By: Jeremy Levine

Pasivní dům má několik nesporných pozitiv. Roční spotřeba je 15 kilowatthodin na jeden metr čtvereční plochy, což dělá u běžného rodinného domku s podlahovou plochou 120 metrů čtverečních asi 1800 kilowatthodin.

Pro vytopení jedné místnosti, která má 20 metrů čtverečních nám stačí tedy asi 200 wattů, a když si uvědomíme, že teplo, které vydává v klidovém režimu člověk je 100 wattů a výkon našeho počítače může být až 300 wattů, tak je jasné, že tady topit nemusíme.

Cena energie je čím dál vyšší, a nám může dělat dobře, že nemusíme mít starosti o největší finanční zátěž bytů a domů, a to je částka, kterou potřebujeme za teplo. Pasivní dům má řadu dalších vhod. Mezi ně patří i vyšší komfort života, nízké náklady na vytápění, přívod čerstvého vzduchu, aniž by se tvořil průvan, žádné velké teplotní výkyvy a ni rozdíly v jednotlivých místnostech. Příjemné teploty po celý rok, ať už v zimě či v létě.

Velkým trendem dnešní doby je zakomponovat do domu technicky náročné zařízení, které má snížit závislost domu na dodávkách energií. Ale málo kdo si uvědomuje, že to teplo, které jde z domu pořád ven, tvoří nezanedbatelnou položku. Když se na dům podíváme z venku, pak je velkou zářivkou unikající energie. Ideální případ, jak se tímto způsobem šetří, jsou sluneční kolektory, ale dražší a ne už tak účinná, jsou tepelná čerpadla a kotle na biomasu.

Je to správný postup?

Ne, není. Daleko efektivnější a také úspornější pro vaši kapsu je opačná cesta, tedy snížit množství tepla, které od domu oddáváme. Snížíme ho tak, že snížíme únik tepla z domu a využijeme energii, kterou získáváme ze slunce, z elektrických spotřebičů a také lidí, kteří v bytě žijí. Pak už většinou nemusíme dále vytápět.