By: Jeremy Levine

Abychom si mohli názorněji představit, jak je teplo nutno chránit, představme si, že dáme našemu domku kožich. Je to silná vrstva tepelné izolace, jež je zakotvena na nosné části konstrukce či je do ní integrována. Není důležité, jaká je to tepelná izolaci, ani není důležitý materiál nosné části, ale na co si musíme dávat pozor, je součinitel prostupu tepla, který by neměl přesáhnout 0,15W/m2.K.

Okna jsou v takové obálce budovy samozřejmě tou částí, které je považována za nejslabší, ale v pasivním domě tomu tak není. Protože díky teplotním ziskům ze sluníčka nám mohou pokrýt velkou část tepla, kterou potřebujeme v zimních měsících na vytápění. Proto se užívají okna, která mají výborné tepelně-technické vlastnosti rámu a také zasklení, a zároveň dokážou propustit dost sluníčka do interiéru. A tak přivedou do domu více tepla, než kolik přes ně unikne ven.

Jaká jsou čtyři kritéria, na která si máme dávat pozor?

Je to:

  • silná teplená izolace
  • kvalitní rámy a okna
  • vysoce účinné větrání s rekuperací
  • vzduchotěsnost budovy

Větráním uniká z domu velké množství tepla, a to je velká škoda. Ale v pasivním domě to není potřeba, protože máme přívod čerstvého vzduchu, který je zajištěn větracím systémem, který zpětně získává teplo. Čerstvý vzduch, který je zároveň dohřátý, je přiveden do místností domu, a jako použitý je odsávaný v kuchyni, koupelně a záchodě. Tím, že ve větrací jednotce se tento odchozí vzduch potkává, předá téměř 90 procent tepla vzduchu, který jde dovnitř zvenku. A tak můžeme v zimě ohřát vzduch a v létě ho naopak ochladit od zeminy díky trubce zakopané v zemi, té říkáme zemní výměník tepla.