By: Tony Hisgett

Byt je první jistotou člověka, o kterou během svého života usiluje. Mít možnost bydlet v bytě či jej dokonce vlastnit, patří mezi jednu z prvních priorit všech lidí. Jde o místo, kde má člověk klid, pohodu, čeká tam na něj jeho rodina.

Dneska není lehké jej sehnat. S troškou trpělivosti a vytrvalosti se to však dá zařídit. Bydlení v bytě je celkem pohodlné. Sice kolem sebe máte další sousedy, ale nikdo se nestará o to, co ve doma děláte. Někdy je nazýván bytová jednotka a je součástí domu. Jedná se o několik místnosti určených k bydlení jednoho člověka či celé rodiny.

Byt bývá většinou součástí panelového domu, ve výjimečných případech se nachází i v rodinných domech. Může být buď samostatná místnost, nebo místností více, které jsou vhodným způsobem propojeny. Místnosti tvořící byt jsou odděleny od zbytku domu. Místnosti slouží k ubytování jedné osoby či celé rodiny. Celý prostor bytu se dá uzamknout.

Obvykle žije v jednom bytě celá rodina. Má také určitou velikost, která se dá uvést dvěma způsoby. Prvním způsobem je spočtení podlahové plochy místností uvedené v metrech čtverečních. Druhým způsobem je uvedení počtu místnosti bytu.

Pro spočítání místnosti v bytě platí určitá pravidla. Jako místnost bytu se nepočítá kuchyň, koupelna, záchod a předsíň. Ložnice, obývák, dětský pokoj a pracovna jsou poté počítány jako pokoje bytu. V případě, že je součástí bytu i podkroví, platí speciální kritérium, které musí podkroví splňovat, aby se počítalo, jako místnost bytu. Speciální kritérium stanovuje určitou minimální podlahovou plochu a výšku stropu.

Byt podléhá i právní úpravě, právo jej považuje za zvláštní nemovitost. Vymezení bytu, jako subjektu práva, upravuje občanský zákoník a zákon o vlastnictví bytu. Svou podstatou sice byt není nic jiného než součást domu, ale podle občanského zákoníku se právně jedná o věc způsobilou být předmětem občanskoprávních vztahů. Byt tedy můžeme nabývat do vlastnictví.

Je i ředmětem vlastnického práva. Podle vlastnického práva může majitel s bytem nakládat, jako s kteroukoliv jinou věcí. Vlastník může byt užívat buď pro svou vlastní potřebu, nebo může byt pronajmout. Jsou – li byty ve vlastnictví družstva, tak jsou byty družstvem pronajímané. Vlastnictví bytu a s tím i spojené práva vlastníka musí být zapsané v katastru nemovitostí.

Rozdílné nakládání s bytem je dáno pouze nájmem bytu. Při nájmu bytu nemůže nájemce disponovat s bytem, jako se svým vlastnictvím. Nájemce užívá byt na základě nájemní smlouvy, kterou uzavřel s vlastníkem bytu. Nájemní byt můžeme dostat buď od státu (státní byty), od obce (obecní byty), nebo byt soukromý (vlastníkem je jiná osoba). Nájemce má mnohem méně práv a slabší postavení, než vlastník bytu.

Nájem bytu je považován za subtyp nájemní smlouvy a podléhá zvýšené ochraně. Nájemní smlouva může být součástí i smlouvy jiné. Často je nájemní smlouva součástí smlouvy pracovní v případech služebních bytů. Ovšem nájem služebních bytů nepodléhá zvýšené ochraně. V případě skončení pracovního poměru tak dochází i k vypovězení nájemní smlouvy.